Co když se nebojíte dětské obezity, ale toho, že vaše dítě nejí?

Jana byla jako dítě nejedlík. Když šla do první třídy, vážila sotva sedmnáct kilo, a to bylo před třiceti lety považováno za vážný problém. Nezdálo se, že by jí něco chybělo, přesto ji v osmi letech doktoři poslali na devět týdnů do léčebny, kde ji měli vykrmit. „Moc se to nepovedlo. Přibrala jsem tam asi dvě kila a doktoři mamince prorokovali, že ze mě bude chcípáček,“ popisuje Jana.

Dneska jí bude čtyřicet, je drobná podobně jako její rodiče, jí vše, na co má chuť, a pochvaluje si, že ji netrápí obezita. Vděčí za to nejspíš genům a tomu, že podědila rychlý metabolismus – v dětství jedla vlastně přiměřeně, ale všechno obratem spálila. V dospělosti se z toho stala výhoda.

Když on prostě nic nechce

Existují však děti, které odmítají jíst, protože jim nic nechutná nebo prostě necítí hlad. Občas se to stát může. Pokud dítě nechce jíst, protože nemá hlad, ale nestává se to často, stačí ho nechat místo oběda o hladu, ono už se za pár hodin o jídlo samo rádo přihlásí. Stane-li se však nechutenství pravidlem, není divu, že to rodiče řeší.

Případy kojenců, batolat a předškoláků, kteří skutečně jíst nechtějí, jsou jiné. Skutečně jim může hrozit podvýživa i další komplikace. Malé dítě rodičům bohužel nedokáže říct, proč vlastně nechce jíst. Někdy může jít o skrytý zdravotní problém, který vyžaduje odborný zásah. Jak se však k problému postavit?

Netrápí ho reflux nebo alergie?

Zejména nedonošené děti mohou mít potíže s polykáním jako takovým. Mívají problémy už s kojením či umělou mléčnou výživou a mají sklony dávit se po každém jen trochu tužším kousku jídla. Potom je na místě odborné vyšetření a uvolňovací cviky.

Jídlo často bojkotují i děti s refluxem. Nepálí je kvůli němu sice žáha jako dospělé, ale vracení se jídla do krku je nepříjemné i jim. Na reflux může krom nechutenství poukazovat také to, že dítě trpí vleklými rýmami a pokašláváním bez příčiny. Může mít i opakované záněty středouší.

Alergické děti se mohou podvědomě vyhýbat některým potravinám, protože je po nich například pálí ústa. Typické pro ně je, že některé potraviny jedí, jiné nikoliv.

Malí konzervativci a nejistí rodiče

Mnohé děti jen reagují na tlak ze strany rodičů, na jejich důraz kladený na jídlo, ale najíst se nedokážou. Pokud vidí, že je rodič nervózní, o to víc samo znejistí.

Jídlo a boje kolem něj jsou zároveň skvělým prostorem pro vymezování se ve vzájemném vztahu. Zvlášť, když dítě zjistí, jak moc rodičům záleží na tom, aby potomek pořádně jedl. Jedná se o více či méně vědomou manipulaci ze strany dítěte. S takovým rizikem si o to víc zahrává každý, kdo chce dítě za jídlo uplácet nebo mu dovolit, aby jedlo třeba u puštěné televize.

Platí také to, že čím menší dítě, tím konzervativnější bývá. Pokud si dítě nějaké jídlo oblíbí a není nevhodné, nebojte se mu je dopřát opakovaně. Budete-li mu dávat stále něco nového, bude spíše rozrušené, nespokojené a nesní nic. Zejména batolata chtějí, aby jídlo vypadalo a chutnalo vždy stejně, podobně preferují i stále stejnou konzistenci. Proto při zavádění nových chutí a forem pokrmů klidně postupujte pomaleji než ostatní rodiče. Nejsou to závody.