Nežertujte před svými puberťáky o jejich váze

20.10.2015

 
Málokterý dospívající neřeší svůj vzhled a v té souvislosti i svoji váhu. Týká se to více dívek, ale v poměrně velké míře také chlapců. Poruchami příjmu potravy jsou ohrožena obě pohlaví. Bohužel, někdy k tomu nevhodnými poznámkami přispívají i sami rodiče. Zdánlivě nevinný vtip může přispět k rozvinutí závažných problémů, které mohou v krajním případě ohrozit život. dospívajícího člověka.

NUTRIADAPT Nežertujte před svými puberťáky o jejich váze DÍVKA VÁHAPravidlo číslo jedna: nemocný člověk s anorexií či bulimií neví, že má problém. Toho si musí všimnout jeho okolí. V případě dospívajících dívek by to mělo být na rodičích, protože kamarádi si všimnout nemusí, nebo dokonce anorektičku či anorektika v jejich chování podporují. Případně mladí lidé v okolí postiženého nedokážou situaci správně vyhodnotit.

Rozhodně pak nemohou rodiče čekat, že jejich dítě, které trápí bulimie či anorexie, přijde k rozumu samo, či že se tak stane brzo. „Většina klientů s poruchou příjmu potravy s aktivní léčbou otálí. V dlouhodobých průzkumech se ukazuje, že léčbu klienti vyhledávají nejdříve po třech až pěti letech od prvních příznaků nemoci. Porucha příjmu potravy tak často zůstává přehlížena, jak samotným nemocným, tak jeho blízkým okolím,“ varuje PhDr. Ing. Jana Sladká, zakladatelka a ředitelka Centra Anabell, které se zaměřuje na pomoc lidem s poruchami příjmu potravy. Podle ní si rodiče často myslí, že dcera je hubená a odmítá s nimi jíst proto, že chce vypadat jako modelky, což je podle nich sice praštěné, ale čekají, že z toho vyroste.

Jedna hloupá poznámka, několik let trápení

Přitom jde především o psychický problém. A ten se musí řešit. Je proto dobré uvědomit si, co podobné problémy vůbec spouští. Bývá toho víc najednou, ale velkou roli mohou hrát i zdánlivě banální poznámky, které zaznívají právě v rodině.

Některá dívka nad nimi mávne rukou, jiná si je připustí příliš a mohou spolu s její zvýšenou citlivostí a nízkým sebevědomím rozjet řetězovou reakci. Jak takové věty vypadají? Vlastně docela nevinně, spíš jako takové nezávazné řeči. Ty ses během víkendu doma nějak spravila, ne? Hele, ty začínáš mít zadek jak babička z Ostravy. No jo, už z tebe bude ženská, kulatí se ti boky. Ty máš tváře jako broskvičky. Radši už si nepřidávej, nechceš mít břicho jako táta, ne?

To bylo jen pár příkladů pro vaši představu. Jsou to vlastně taková rýpnutí, ani ne moc vtipná. Jenže zkuste se vžít do myšlení patnáctileté dívky, která den co den v koupelně se zděšením pozoruje svou skutečně se měnící postavu. Je to v pořádku, je to projev pohlavního zrání. Přidejte k tomu matku, která u snídaně i u večeře mluví o dietách a časopisy plné nepřirozeně štíhlých modelek.

Mám o tebe strach

Co dělat, když se objeví podezření na anorexii či bulimii? Pokud rodiče připustí, že se jejich dospívající dítě nesnaží jen hubnout, ale že má skutečný problém, měli by mu vyjádřit podporu. Ne mu cokoli vyčítat, křičet a vyhrožovat tresty.

Znamená to nabídnout pomoc, projevit zájem, neodsuzovat a nevysmívat se. Musíme počítat s tím, že se dotyčný bude bránit, tvrdit, že je vše v pořádku, že se nic neděje. Klidně vyjádřete své pocity, svůj strach o něj, mluvte za sebe: „Všimla jsem si, že… a mám o tebe strach. Kdybych ti mohla nějak pomoci, můžeš se na mě obrátit“ nebo „Ráda bych ti pomohla, ale nevím jak, co bys potřeboval?“

Zkuste se vyhnout úvahám na téma, že není v pořádku. To by jen podpořilo jeho dojem a úsilí napravit to třeba tím, že bude jíst ještě méně. V další fázi byste měli rozhodně vyhledat odbornou pomoc. Poruchy příjmu potravy se netýkají jen puberťáků. Mohou jimi trpět i dospělí lidé a bohužel, v ordinacích se lékaři setkávají i s dětmi desetiletými, nebo dokonce mladšími.

Další články

Děti
Každé desáté české dítě bojuje s obezitou nebo nadváhou

Když se podíváte na počty českých dětí trpících kily navíc, možná se vám čísla nebudou zdát tak hrozná. Ale měla by. V…

akce
Jak vám test metabolismu pomůže ke štíhlé postavě??
Děti
Děti vs. pohyb – čím dál horší skóre

Tři čtvrtiny českých dětí se pořádně nehýbou ani jednu hodinu denně, která představuje minimum doporučované odborníky. To…

Vaše proměny

Petra Wojnarová

Největší radost mám z toho, že jsem se pro svého manžela stala znovu atraktivní, a i když mě nikdy v hubnutí nepodpořil, teď jen chodí a chlubí se, co jsem dokázala

Petr Polák

Jedl jsem nepravidelně, většinou jsem byl celý den v práci bez jídla a večer si dopřával „hody“

Petra Spěváčková

Neměla jsem žádnou motivaci a místo hubnutí jsem jenom přibírala