Děti vs. pohyb – čím dál horší skóre

11.09.2015 | 7152x Shlédnutí | Děti

Tři čtvrtiny českých dětí se pořádně nehýbou ani jednu hodinu denně, která představuje minimum doporučované odborníky. To samozřejmě přímo souvisí s tím, že přibývá chlapců i dívek, které trápí obezita. Velká část viny padá na hlavu rodičů. Krom toho, že svým potomkům nejdou příkladem, vozí je do školy autem a odpoledne je nechtějí pouštět ven.

Matku, která svým dětem dělá taxikáře a tráví hodiny tím, že je vozí do školy a kroužků, kdekdo polituje. Litovat by však měl i její potomky, protože ti sice mají spoustu aktivit, ale nějak mezi nimi, až na výjimky, chybí pořádný pohyb. Když se rodina konečně dostane domů, nezřídka si všichni zalezou ke svým počítačům a sejdou se jen u večeře. Na nějaký pohyb venku, ať už sport nebo třeba péči o zahradu, většinou ve všední dny nedojde. Výsledek? Čtvrtina patnáctiletých Čechů má vyšší než ideální váhu.

Návyky z dětství přecházejí do dospělosti

Nejde přitom jen o hmotnost jako takovou, protože děti, které se pravidelně hýbou, jsou celkově šikovnější, nejen pokud jde o pohyb. „Je také prokázán pozitivní vliv na mentální aktivitu a v neposlední řadě je to návyk, který si děti přinášejí do staršího věku, kdy většinou zůstávají pohybově aktivní a vedou zdravější způsob života. Je třeba upozornit také na to, že u těchto dětí jsou dříve odhaleny případné vrozené vady pohybového aparátu, které jsou v počátečních stádiích lépe řešitelné,“ říká dětský chirurg a traumatolog profesor Ladislav Plánka.

Nemusí přitom z každého dítěte být hned sportovec. V praxi to může znamenat, že dítě navyklé chodit dvakrát týdně na nějaký trénink si tento zvyk udrží jak v dospívání, tak i v dospělosti. Dítě zvyklé chodit hodně pěšky, bude něco podobného považovat za normální po celý život. Už to samo o sobě zvyšuje jeho šance na štíhlou postavu a pevnější zdraví po celý život. Dětem, které jsou zvyklé se hýbat, se spíše vyhnou úrazy, protože jsou hbitější.

Kdy vlastně začít? Co nejdříve

Je chyba, pokud si rodiče slibují, že jednou dítě k pohybu přivedou, jakmile nastane vhodný čas nebo budou mít víc peněz. Vždyť přece není třeba hned volit placené cvičení, stejně dobře poslouží výlety do přírody či procházky lesem.

Zvláště když během nich budete děti povzbuzovat, aby například přelézaly padlé kmeny a podobně. Špatná nejsou ani dětská hřiště, která jsou bezpečná. Rodiče by se tam neměli bát pouštět děti do výšek.

Pokud jde o rodičovské obavy, je pochopitelné, že se jim nechce pouštět děti samotné ven, ale tento přístup se rozhodně negativně podepisuje na pohybových schopnostech jejich potomků. Vyplatí se proto hledat rozumný kompromis.

Pozor na předčasnou specializaci

Ani když je dítě pohybově zdatné a o pohybové aktivity si přímo říká, není vhodné pro něj už v předškolním věku hledat nějaký konkrétní sport. Bylo by to spíše na škodu.

 U předškoláků lze postupně přidávat konkrétní pohybové úkoly bez silových a vytrvalostních cviků, lze zařadit cvičení s pomůckami a vhodným nářadím. „Rozhodně nelze doporučit posilovací cviky, extrémní rozsahy pohybů v kloubech nebo doskoky a dopady z neúměrné výšky. Není možné chtít po dětech fyzicky náročné výkony, jejich svalová a kosterní soustava není připravená na velkou zátěž. Předškolní věk vyžaduje všestrannost a vyváženost pohybové aktivity bez toho, aby ho dítě strávilo skloněné nad hokejkou nebo zlomené v pase při gymnastice,“ varuje Kristýna Přibylová, autorka speciálního cvičení pro děti podle jejich psychomotorického vývoje.

Hrozí, že jakmile rodič dítě přihlásí do nějakého specializovaného kroužku, nastane dril, což může části dětí pohyb vyloženě znechutit, nebo jim zbytečně srazit sebevědomí, nejsou-li dostatečně dobré.