Tichý zabiják neboli cukrovka nebolí, ale zabíjí

26.10.2015 | 14689x Shlédnutí | Ondřej Nývlt | Zdraví

Najde se asi jen málo lidí, kteří by nikdy neslyšeli o cukrovce a inzulinu. Cukrovka neboli diabetes mellitus (úplavice cukrová) se stává novodobou hrozbou dosahující poměrně značných rozměrů. Na světě je více než 400 milionů diabetiků. V České republice je jich evidovaných zhruba 850 000 a odhaduje se, že dalších 300 000 o své nemoci zatím neví. Bohužel komplikace cukrovky jsou natolik závažné, že ve velké míře způsobují předčasná úmrtí. Dobrou zprávou je, že dodržováním vhodného režimu a doporučeného jídelníčku lze cukrovku dlouhodobě udržet pod kontrolou.

Co je cukrovka?

Diabetes mellitus (DM) neboli cukrovka je chronické metabolické onemocnění, jehož důsledkem je neschopnost organismu udržet koncentraci glukózy v krvi v normálním rozmezí. Společným znakem je vyšší hladina cukru nalačno a po jídle.

Za snížení glykémie a zvýšení využití glukózy buňkami je zodpovědný hormon inzulin, který umožňuje prostup glukózy do buňky a její následné zpracování. Podporuje také tvorbu zásobního sacharidu glykogenu a zvyšuje tvorbu tuků z glukózy. Má také vliv na růst svalů.

Protihráčem inzulinu je glukagon. Jeho hlavním úkolem je zvyšovat glykémii, a to zvýšením rozkladu glykogenu v játrech, zvýšením tvorby glukózy z mastných kyselin a aminokyselin a zvýšením sekrece inzulinu.

Sekrece obou hormonů je řízena jednoduchou zpětnou vazbou. Při zvýšení hladiny glukózy se vyplaví větší množství inzulinu. Při snížení hladiny glukózy se naopak vyplaví větší množství glukagonu. Sekrece glukagonu se také zvyšuje při fyzické zátěži organismu, kdy se tělo připravuje na větší spotřebu energie.

Ani málo, ani moc

Inzulin a glukagon se tvoří ve slinivce břišní (pankreatu) ve speciálních buňkách sdružených v Langerhansových ostrůvcích. Glukagon produkují buňky alfa, inzulin buňky beta. Oba zmíněné hormony regulují hladinu krevního cukru (glykémii), aby byla ve fyziologickém rozmezí 3,5–5,6 mmol/l.

Když se vyplaví inzulinu víc, než je aktuální potřeba pro přesun glukózy do buněk (typicky při konzumaci jednoduchých cukrů s vysokým glykemickým indexem), dojde ke snížení glykémie pod žádoucí úroveň (hypoglykémii) a objeví se tyto příznaky: zvýšený pocit hladu, a tím vyšší příjem potravy, příznaky vyvolané vlivem na CNS (glukóza je jediným zdrojem energie pro mozek), jako je zmatenost, slabost, ospalost, závratě a bezvědomí. Může také nastat celkový metabolický rozvrat, kdy se objeví třes, pocení a bledost. Neléčená těžká hypoglykémie vede k bezvědomí a smrti.

Je-li naopak inzulinu relativní nebo absolutní nedostatek, projeví se soubor příznaků úplavice cukrové neboli cukrovky (diabetes mellitus, DM). V krvi je zvýšená hladina glukózy (hyperglykémie). Příčinou tohoto stavu může být buď nedostatečná produkce inzulinu (DM 1. typu), nebo necitlivost tkání na inzulin, tzv. inzulinová rezistence (DM 2. typu).

Jak se cukrovka projevuje?

Obecně se u cukrovky objevuje zvýšená hladina glukózy v krvi (hyperglykémie). Pokud je glykémie vyšší než 10 mmol/l, dochází k vylučování glukózy močí (glykosurie). Protože glukóza v moči s sebou strhává vodu, způsobuje odvodnění organismu a vede k častému močení (polyurie) a žíznivosti (polydypsie). Zhorší se přestup glukózy do buněk a sníží se její využití. Dochází k poruše metabolismu tuků, které se zvýšeně odbourávají, a to včetně myelinových pochev nervů. Tento stav se klinicky projevuje jako diabetická polyneuropatie. Narušuje se také metabolismus bílkovin a zvýšené odbourávání bílkovin vede ke zhoršenému hojení ran. Při zvýšeném odbourávání tuků za nepřítomnosti inzulinu se tvoří kyselé ketolátky (aceton, kyselina acetoctová a kyselina b-hydroxy-máselná) a dochází k poruše acidobazické rovnováhy. Při závažných stavech může dojít ke kómatu až smrti.

Řízení metabolismu cukrů a vyšetření

Cukry jako hlavní zdroj energie mají zajištěno několikanásobné řízení své hladiny. Podílejí se na něm kromě inzulinu a glukagonu také glukokortikoidy, hormony štítné žlázy, adrenalin a růstový hormon. Glykémii však snižuje jedině inzulin.

Základním vyšetřením poruch glycidového metabolismu je vyšetření glykémie nalačno a vyšetření ranní moče na glukózu a ketolátky (projev katabolismu tuků). K posouzení poruch s hraničními laboratorními nálezy slouží OGTT (Oral Glucose Tolerance Test) čili glykemická křivka. U zdravého člověka může po překonané hyperglykémii nastoupit hypoglykémie způsobená zvýšenou hladinou inzulinu, který se nestačil rozložit.

2 typy cukrovky

Cukrovka 1. typu je méně častá. Vzniká nejčastěji u dětí a dospívajících a vznik není závislý na tělesné hmotnosti ani na stravování. Důležitá je genetická predispozice a spouštěcím mechanismem je nejčastěji viróza. Slinivka břišní na základě autoimunitního poškození přestane vyrábět inzulin. Jednou porušená fyziologická tvorba inzulinu se už nemůže obnovit. Řešením je celoživotní aplikace inzulinu.

Cukrovka 2. typu je častější. Má souvislost se středním a vyšším věkem, nadváhou a genetickou predispozicí. Vzniká v důsledku špatného životního stylu, nedostatku pohybu v kombinaci s dlouhodobě vysokým energetickým příjmem a nevhodným výběrem potravin. Zvyšuje se obsah tukové tkáně a dochází k necitlivosti cílových tkání (játra a svaly) k inzulinu. Tento stav se nazývá inzulinová rezistence. Zpočátku slinivka produkuje dostatečné, nebo dokonce zvýšené množství inzulinu, ale tkáně jej nedokážou kvůli inzulinové rezistenci využít. Trvá-li nadprodukce inzulinu delší dobu, může dojít k vyčerpání buněk produkujících inzulin a k jejich zániku. V takovém případě je nutná aplikace inzulinu jako u cukrovky 1. typu.

Inzulinová rezistence vede k dalším metabolickým změnám, a to ke zvýšení cholesterolu celkového i jeho rizikové složky LDL, zvýšení triglyceridů, snížení hladiny „hodného“ HDL, zvýšení krevního tlaku a zvýšení hladiny krevního cukru. Všechny tyto změny přispívají ke vzniku aterosklerózy a kardiovaskulárních onemocnění. Souhrnně se tyto změny nazývají metabolický syndrom.

Prediabetes je velmi vážné varování

Prediabetes je stav, který předchází manifestaci cukrovky. Typická je přítomnost inzulinové rezistence, která se vyskytuje 10 až 20 let před rozvojem cukrovky. Bývá zvýšena hladina glukózy nalačno (5,6 mmol/l a více), ale ještě nejsou splněna kritéria pro diagnózu diabetu (glykémie není nad 7 mmol/l). Zahrnuje poruchu glukózové tolerance a hraniční glykémii nalačno.

Klinickými známkami prediabetu bývá často pouze zvýšená únava, kterou pacient většinou nespojuje s přicházející cukrovkou. Tím se ještě zvyšuje význam preventivního vyšetřování hladin glukózy v krvi, což je jediná možnost včasného záchytu diabetu. Většinou je přítomna obezita či nadváha a zvýšená hladina triglyceridů, která se považuje za hlavní faktor rozvoje inzulinové rezistence. U většiny prediabetiků se později vyvine diabetes 2. typu, kterému lze však předejít preventivními opatřeními, hlavně redukcí hmotnosti.

Hlavními příznaky již rozvinutého diabetu je častější močení a vyšší pocit žízně s následným zvýšeným příjmem tekutin. Při delším trvání nediagnostikovaného diabetu dochází k hmotnostnímu úbytku díky dehydrataci a někdy zaznamenáme i zhoršenou chuť k jídlu. Důležité bohužel je, že všechny chronické komplikace diabetu 2. typu (ateroskleróza, kardiovaskulární onemocnění, nefropatie, neuropatie či retinopatie) se zakládají již ve stadiu prediabetu.

Komplikace cukrovky

Vhodnou životosprávou a správnou léčbou lze závažným komplikacím předejít. Při nedodržování stanovených pravidel však hrozí kromě akutních komplikací (jako je diabetické kóma) časté a typické chronické komplikace – těžké postižení ledvin (diabetická nefropatie čili poškození ledvin až jejich selhání), zraku (diabetická retinopatie je poškození oční sítnice vedoucí k oslepnutí), nervů (diabetická neuropatie neboli poškození funkce nervů s poruchami čití a hybnosti), ale i tzv. „diabetická noha“, která nejednou končí amputací.

Velice závažné jsou komplikace, které souvisí s inzulinorezistencí a metabolickým syndromem. Jedná se hlavně o akutní i chronické potíže srdečněcévního systému, jako je ateroskleróza, infarkt myokardu a mozková mrtvice. Kardiovaskulární komplikace jsou u diabetiků častější než u nediabetiků a častěji postihují ženy než muže. Například riziko srdečního selhání nebo infarktu je až pětkrát vyšší u diabetiků než u nediabetiků.

Jak na cukrovku?

U cukrovky 1. typu je základním lékem inzulin. Cílem je udržet hladinu krevního cukru co nejvíce v normálu podáváním inzulinu způsobem, který co nejvíce napodobuje jeho přirozenou produkci. Léčení patří plně do rukou zkušeného lékaře – diabetologa.

U cukrovky 2. typu jde hlavně o zlepšení působení inzulinu v těle zvýšením citlivosti tkání, které jsou při inzulinové rezistenci méně vnímavé. Druhou možností je zvýšení výdeje vlastního inzulinu ze slinivky břišní nebo prodloužení jeho účinku.

Glykemický index potravin

Nejvýraznější vliv na hladinu krevního cukru mají sacharidy. Ovšem není cukr jako cukr, mezi jednoduchými cukry a složenými sacharidy existují velké rozdíly.

Rozhodující je rychlost, s jakou se sacharidy obsažené v přijímané potravě přemění v trávicím traktu na glukózu a ta se dostane do krevního oběhu. Tuto charakteristiku vyjadřuje tzv. glykemický index (GI). Glukóza má stanovený GI 100. Ostatní potraviny porovnáváme právě s glukózou.

Potraviny s nižším GI (luštěniny, ořechy, zelenina, většina ovoce, mléčné výrobky) zvedají hodnotu cukru pozvolna, což je výhodné zejména při léčbě, ale i prevenci cukrovky, nadváhy, kardiovaskulárních onemocnění. Po požití takových potravin nedochází tak rychle k pocitu hladu ani k hypoglykémii. Potraviny živočišného původu, jako vejce, maso a sýry mají nízký až nulový GI. Je to dáno nízkým obsahem sacharidů v těchto potravinách.

V opačném případě u potravin s vysokým GI, které obsahují jednoduché cukry (pivo, i diabetické, alkohol obecně, sladké limonády, sušenky, čokoládové tyčinky, zákusky, sladké pečivo i většina pečiva slaného, hranolky, krokety, pečené brambory, knedlíky, cornflakes nebo popcorn a další), dochází k rychlému zvýšení hladiny cukru v krvi a sytost po tomto jídle nevydrží dlouho.

Cílem tedy je, vybírat potraviny s nízkým, popřípadě středním glykemickým indexem. Zabráníme tím výkyvům glykémie, hladu i podrážděnosti.

POZOR! Pivo (i diabetické) má glykemický index 110, to je více než čistá glukóza. Proto je dobré se v případě cukrovky tomuto nápoji vyhýbat.

Dědičné dispozice nemusí znamenat nemoc

Riziko vzniku cukrovky stoupá v případě, kdy trpěl cukrovkou kdokoli z rodičů, prarodičů či sourozenců. Na každém ale záleží, jaký bude další vývoj, zda (případně kdy) cukrovka naplno propukne. Důležité je žít zdravým způsobem života, zhubnout a udržovat si váhu, zdravě se stravovat. Velký význam v prevenci cukrovky u ohrožených osob má dostatek pravidelného pohybu. Ve stravě je důležité omezit konzumaci tučné potravy, uzenin, alkoholu a nadbytku sacharidů, hlavně cukru. Strava by měla obsahovat několik porcí zeleniny denně.

Důležité je, že dodržováním vhodného režimu a doporučeného jídelníčku lze cukrovku dlouhodobě udržet pod kontrolou. Při hubnutí se nález do velké míry nebo i zcela upravuje. U ohrožených osob je však nezbytná disciplína ve stravování a dostatek pohybu po celý život.