Kokosový olej: jed i všelék

13.11.2018 | 19747x Shlédnutí | Klára Řehořková | Hubnutí, Strava, Nemoci

Kokosový olej je možné běžně využívat. Je třeba ale stále myslet na pestrost stravování a tak ho nelze doporučit jako jediný zdroj tuku. Ostatně byla by škoda vynechat ostatní tuky, když každý je výjimečný něčím jiným a jinak chutná.

Kokosový olej, správněji kokosový tuk, je fenoménem českého internetu i řady kuchyní už několik let a přesto není stále jasné, jestli je dobré ho používat či nikoliv. Není se čemu divit. Ani odborníci na výživu, ani lékaři se nedokážou shodnout. Někdo hovoří o nejzdravějším tuku na světě, někdo další z něj, díky vysokému obsahu mastných kyselin, dělá jed.

Důkazem této rozpolcenosti mezi vědci je nedávná událost, kdy významná epidemioložka z Harvardské univerzity Karin Michels velmi jednoznačně vyjádřila svůj názor (srpen 2018) a kokosový olej přirovnala k čistému jedu a zároveň jej označila za jednu z nejhorších potravin, které člověk může konzumovat. Na to veřejně reagoval populární britský kardiolog Aseem Malhotra a požádal ji, aby se za své tvrzení veřejně omluvila a nevrhla tak hanbu na prestižní univerzitu.

To nejdůležitější tedy prozradíme hned – pravda je někde mezi oběma extrémy. Je důležité v úvodu připomenout, že jedna věc je, jak látky fungují, když jsou izolované a použité v prostředí laboratoře, a druhá, jak se chovají v organismu spolu s dalšími složkami potravy a za úplně rozdílných podmínek okolního prostředí. Zkrátka dostupné informace v odborné literatuře nebo na internetu se mohou výrazně lišit od výsledků klinických a dalších studií testovaných na lidech.

Tajemství je v atomech

Faktem je, že kokosový tuk obsahuje vysoké množství nasycených mastných kyselin (NMK), které bývají považovány za špatné. Jenže tyto kyseliny nejsou všechny stejné. Rozdíl mezi nimi je již ve struktuře, kdy se liší počet atomů uhlíku, které tvoří řetězce. Počet atomů uhlíku zásadně ovlivňuje, jak se bude daný tuk v organismu chovat. Nasycené mastné kyseliny mohou mít

• krátkou délku řetězce (do 4 atomů uhlíku),
• střední délku řetězce (6–12 atomů uhlíku),
• dlouhý řetězec (14 a více atomů uhlíku).

Je nutné ale zdůraznit, že zmíněné dělení je jen orientační a ani na něm se odborníci neshodnou. Například mezi mastné kyseliny se střední délkou řetězce někteří vědci řadí i kyseliny se 14 atomy uhlíku a naopak jiní jen do 10. Dokonce záleží i na konkrétní mastné kyselině.

Energie vs. cholesterol

Obecně NMK s krátkým a středně dlouhým řetězcem většinově po vstřebání přecházejí krví přímo do jater, kde jsou organismem využity jako zdroj energie. Nedochází tedy k jejich ukládání ve formě tukových zásob a nemají tak ani vliv na hladinu cholesterolu.

NMK s dlouhým řetězcem vliv na hladinu cholesterolu mají. Zvyšují totiž především hladinu LDL cholesterolu, tedy toho „zlého“, ale jde jen o jednu frakci z celkového cholesterolu. Vyšší hladina LDL cholesterolu nemusí mít nutně vliv na rozvoj kardiovaskulárních onemocnění, jelikož záleží i na hladině celkového a HDL cholesterolu a také na dalších rizikových faktorech jako jsou genetické predispozice a celkový životní styl.

A nyní kokosový tuk

Obsah NMK se pohybuje kolem 90 %, což je výrazně více než je tomu u jiných (dokonce i živočišných) potravin. Nejvíce zastoupenou je kyselina laurová s 12 uhlíky. Je tedy přesně na hraně mezi kyselinami se středním nebo dlouhým řetězcem a právě tady je hlavní důvod neshod mezi odborníky.

Tomu odpovídají i studie, podle kterých je kyselina laurová částečně využívána organismem jako zdroj energie a částečně putuje do oběhového systému. Kyselina laurová se v lidském těle ale také mění na monolaurin. Tato látka má významné antibakteriální vlastnosti, jelikož pomocí hned několika mechanismů brání v aktivitě některým druhům bakterií, virů a plísní.

Další nejvíce zastoupenou kyselinou je kyselina myristová, která už patří do NMK s dlouhým řetězcem a tady se odborníci shodují spíše na negativních účincích na hladinu krevních lipidů.
Současně nesmíme zapomenout na další úskalí. Je rozdíl, zda mluvíme o kokosovém tuku klasickém nebo v panenské podobě. Všechny panenské oleje se vyznačují vyšší kvalitou a náročnějším postupem výroby a tudíž i vyšší cenou. Jsou také citlivější na vysoké teploty, snáze se takzvaně přepalují. Na druhou stranu ale přinášejí výraznější zdravotní benefity, jelikož jejich složky nebyly poškozeny vlivem vysokých teplot při zpracování. Kokosový tuk má ale tu výhodu, že i jeho panenská verze má poměrně vysoký kouřový bod (177 °C) a tak je vhodný pro teplou kuchyni bez výraznějšího rizika přepálení.

Výše zmíněné vlastnosti a rozdíly ve zpracování mohou být příčinou zmatků a nedorozumění ve studiích, jelikož ne vždy je uvedeno, o jaký typ tuku se jedná, a proto mohou být výsledky zavádějící. Na vhodnost konzumace kokosového oleje bylo provedeno mnoho studií a výsledky se velmi různí.

Studie a výsledky

• Podle studie Assunçao et al. (2011) má denní konzumace kokosového oleje oproti oleji sójovému při redukčním jídelníčku a lehké pohybové aktivitě pozitivní vliv na hladinu HDL cholesterolu. Tato studie probíhala na ženách s abdominální obezitou.
• V další studii, probíhající v Indii, Vijayakumar et al. (2016) zkoumali vliv konzumace kokosového oleje na kardiovaskulární rizikové faktory, lipidy a příhody související s příjmem tuků. Tato studie trvala dva roky. Všichni účastníci po celou dobu studie jedli běžnou stravu, pouze veškerý tuk k přípravě teplých pokrmů byl nahrazen kokosovým. Ve výsledcích studie nebyl žádný statisticky významný ukazatel, na základě kterého by se dala konzumace kokosového oleje doporučit nebo naopak.
• V další asijské studii Chinwonga et al. (2017) podávali mladým Thajcům dvakrát denně 15 ml kokosového oleje nebo kontrolního roztoku s obsahem celulózy. Výsledkem bylo zvýšení hladiny HDL cholesterolu v krvi po pravidelné konzumaci kokosového tuku. U dalších měřených parametrů nebyl prokázán statisticky významný rozdíl.
• V Anglii pak Khaw et al. (2017) podávali lidem 50 g tuku denně a to buď ve formě olivového panenského oleje nebo kokosového panenského oleje nebo másla.  Účastníkům konzumujícím máslo stoupla hladina LDL cholesterolu, u ostatních testovaných skupin se nezvýšila. Účastníkům konzumujícím kokosový nebo olivový olej se naopak zvýšila hladina HDL cholesterolu. Další změny v parametrech nebyly zaznamenány.

Ve zmíněných studiích byl účastníkům kokosový tuk podáván v pravidelných dávkách a v určitých časových úsecích. Otázkou zůstává, jak by se parametry měnily, po skutečně dlouhodobém pravidelném užívání.

Ačkoliv to podle složení kokosového tuku vypadá, že by jeho konzumace neměla být zdraví prospěšná, tak jsou i studie, které naznačují, že by jeho konzumace mohla mít naopak pozitivní vliv, konkrétně na hladinu HDL cholesterolu. Nicméně tento benefit, při bližším prozkoumání výsledků, není až tak výrazný. Takže bychom odteď určitě neměli používat už jen tuk z kokosu a všechny ostatní vyhodit. O takový zázrak se pravděpodobně nejedná.

Důležitá je celková strava

Vhodnost kokosového oleje je také dobré zvážit vzhledem k typu stravování. Například ve veganské stravě, jejíž zastánci nejedí žádné živočišné produkty, se přirozeně vyskytuje velmi malé množství NMK. Proto i pravidelná konzumace kokosového oleje je v naprostém pořádku. Pro lidi, kteří ale jedí často maso (minimálně jednou denně) a pečivo mažou zásadně máslem, pravděpodobně nepřinese zařazení kokosového oleje kýžený zdraví prospěšný efekt.

Jak to tak bývá se všemi látkami, vždy je důležité množství. Už alchymista Paracelsus řekl, že jed od léku dělí pouze dávka a tím se doporučujeme řídit i v tomto případě. Kokosový tuk by tak neměl být konzumován ve větším množství na denní bázi, jelikož důležitá je pestrost stravy a přeci jen obsahuje vysoké množství nasycených mastných kyselin i s delšími řetězci. Rozhodně ale není špatně si na něm například usmažit palačinky. Recept na ně najdete například tady.

Zdroje:

Dostálová, J. (2011). Tuky v potravinách a jejich nutriční hodnocení. Interní medicína, 13(9), 347-349.

Assunçao, M. L., Ferreira, H. S., dos Santos, A. F., Cabral, C. R., & Florêncio, T. M. (2009). Effects of dietary coconut oil on the biochemical and anthropometric profiles of women presenting abdominal obesity. Lipids, 44(7), 593-601.

Vijayakumar, M., Vasudevan, D. M., Sundaram, K. R., Krishnan, S., Vaidyanathan, K., Nandakumar, S., Chandrasekhar, R. & Mathew, N. (2016). A randomized study of coconut oil versus sunflower oil on cardiovascular risk factors in patients with stable coronary heart disease. Indian Heart Journal, 68(4), 498-506.

Chinwong, S., Chinwong, D., & Mangklabruks, A. (2017). Daily Consumption of Virgin Coconut Oil Increases High-Density Lipoprotein Cholesterol Levels in Healthy Volunteers: A Randomized Crossover Trial. Evidence-Based Complementary and Alternative Medicine, 2017.

Khaw, K. T., Sharp, S. J., Finikarides, L., Afzal, I., Lentjes, M., Luben, R., & Forouhi, N. G. (2018). Randomised trial of coconut oil, olive oil or butter on blood lipids and other cardiovascular risk factors in healthy men and women. BMJ open, 8(3), e020167.

Dayrit, F. M. (2015). The properties of lauric acid and their significance in coconut oil. Journal of the American Oil Chemists' Society, 92(1), 1-15.