Dejte si pozor na glukózo-fruktózový sirup

cukr? Vždyť se prodávají i v prodejnách zdravé výživy. Bohužel, zvláště o fruktóze to rozhodně neplatí, protože se v těle až příliš snadno přeměňuje na tuk. Vždy se metabolizuje pouze v játrech a výsledkem je tuk uložený mezi orgány, což je vždy nebezpečnější než podkožní tuk třeba na stehnech či hýždích.

Fruktóza může za obezitu i nemoci, tvrdí vědci

Glukóza tak nebezpečná není, ale výrobci přesto začínají masově používat glukózo-fruktózový sirup zejména proto, že je levnější a lépe se s ním pracuje. Bohužel, váha po něm jde nahoru mnohem rychleji než po běžném cukru, a může za to právě fruktóza. Vysvětlení je celkem jednoduché. Disacharid (cukr složený ze dvou jednotek) sacharóza neboli řepný cukr obsahuje jednoduché cukry fruktózu a glukózu napůl, v sirupu výrazně převažuje fruktóza. Zatímco glukóza se v těle na tuk mění z pěti procent, fruktóza ze čtyřiceti.

A přibývají studie, které dávají za pravdu podezření, že je to fruktóza, omylem považovaná za zdravou, co může za přibývající počet lidí s nadváhou a obezitou v západní civilizaci, a to včetně dětí. Nejde samozřejmě jen o samotný vzestup váhy, ale také o s ním spojený výskyt nemocí. Riziko je ještě o to vyšší, že kvůli konzumaci fruktózy se tuk ukládá především mezi orgány.

Navíc to není všechno. Fruktóza se většinou přeměňuje na tuky triglyceridy a ty se spolu s cholesterolem ukládají v cévách. A ještě něco. Fruktóza, na rozdíl od glukózy, dokáže méně stimulovat centra v mozku, která nás upozorňují, že jsme sytí, že končíme s jídlem. Máme větší pocit hladu a sníme toho mnohem víc. Tloustneme a máme větší riziko vzniku všech nemocí způsobených obezitou. Mezi ně patří i některé typy zhoubných nádorů, jak stojí ve zprávě odborníků z české iniciativy „Vím, co jím“, která jeho zvýšenou konzumaci rozhodně nedoporučuje.

Pozor, nenechte se nachytat

Zrádné je především to, že glukózo-fruktózový sirup se objevuje i v potravinách, které se všeobecně považují za zdravé, například v müsli tyčinkách. A také v tyčinkách se zvýšeným obsahem bílkovin, které na zahnání hladu doporučují i odborníci na výživu. Sirup se přitom v jejich složení nezřídka objevuje na prvním místě, což znamená, že tvoří nejvíce zastoupenou složku ve složení výrobku.

Glukózo-fruktózový sirup začali výrobci nejdříve masově používat v zámoří, kde se vyrábí zejména z kukuřice. Dnes se běžně používá i v Evropě a najdete ho také tam, kde vás to možná překvapí. „Ačkoliv glukózo-fruktózový sirup může někomu připadat jako zdravější sladidlo než cukr, rozhodně jím naše tělo nepotěšíme. Fruktóza má sice nízký glykemický index, ale v těle se může snadno přeměnit na tuk, což je pro nás nežádoucí. Dá se najít téměř v každé kategorii potravin, například v sušenkách nebo v slazených mléčných výrobcích,“ vysvětluje hlavní výživová specialistka NUTRIADAPT Monika Bartolomějová.

Úplně nejdřív se sirup objevil v Japonsku. Základem jeho výroby je obilný škrob, nejčastěji kukuřičný, ale může to být i pšenice, jako je tomu v Česku. Obilí se nejprve rozemele, oddělí se škrob a přidají enzymy. Ty přemění část glukózy v něm obsažené právě na fruktózu. Výroba je kratší než u běžného cukru, takže stojí méně. Sirup je dvaapůlkrát sladivější a vzhledem k tomu, že je tekutý, je jeho použití snazší. Navíc, třeba v případě pečiva, zajišťuje výrobkům vláčnost, které by se jinak dosahovalo jen obtížně. Není divu, že si ho výrobci tak oblíbili.

Na druhou stranu, máme se vyhýbat i fruktóze přirozeně obsažené v ovoci? Nikoli, pokud nesníte tři kila plodů denně. Běžné množství fruktózy z ovoce dokáže organismus dobře zpracovat, ale celkově by měl nad příjmem sladkých plodů převažovat příjem zeleniny.